Blízko hradu, pozdějšího zámku stával osamělý mlýn. Mlynář utonul při povodní a ve mlýně po neštěstí hospodařila rozvážná mlynářka a její syn. Když syn dospěl v statného mladého muže, mlynářka probděla mnohou noc starostí, aby si dokázal zvolit tu správnou nevěstu. Nejedna dívka, dokonce i zdejší dcerka boleslavského pána se za synem mlynářky velmi ráda ohlédla. Mladý chasník prozatím zůstával ke všem pozorný, nicméně chladný.

Mlynářka synovi i domlouvala a nabádala ho, ať si vybere dívku milou, stavem i jměním jemu přiměřenou. Za hlavní ctnost své budoucí snachy pokládala dobré srdce a pracovité ruce. Mladý mlynář pak svoji matku často chlácholil a uklidňoval, že nemusí mít o jeho volbu obavu, že si přivede takovou nevěstu, aby ani ona, ale ani jeho matka nelitovaly.

Čas však, jak známo ubíhá jako voda. Jednoho časného rána vpadl mlynář pobledlý a rozrušený k matce a vyprávěl jí svůj sen, který ho v noci navštívil. Zdálo se mu, že usnul v lese a že se k němu připlazili jedovatí hadi. Obklopili ho, obtočili mu ruce a nohy a přilehli k hlavě tak těsně , že se ani nemohl pohnout. Mlynář ve snu zavřel oči a zatajil dech. Když opět pohlédl, hadi se začali nadýmat a chystali se na něj vrhnout. Vykřikl hrůzou a sen zmizel.

Když syn svůj hrůzný sen dovyprávěl, mlynářka zbledla leknutím a zachvátil ji velký strach. Zlých snů se bála, a proto ji od chvíle pronásledovala neblahá předtucha. Následující neděli odešel mladý mlynář do sousední vsi. Byla neděle, a tak se oblékl do svátečního v dlouhého cípatého kabátu. A právě v tu chvíli, kdy kráčel pod hradem, dívala se na něj komtesa, vykloněná z okna. Mlynář se však neohlédl, protože se na tak vznešenou dívku neodvažoval ani pohlédnout. Když pak mladý muž došel k místu, kde se točil vítr, zdvihly se cípy jeho kabátu a v prudkém víru sebou zamrskaly jako párek hadů.

Mladá komtesa se najednou dala do křiku s tím, že se jí mlynář posmívá a chová se před ní neuctivě. Kníže se rozlítil, dal ho dohnat svými pacholky, přivést na hrad a bez soudu a bez milosti nechal mlynáře upálit. Jeho matka nevinnou smrt svého syna oplakala a od té doby chřadla žalem. Když cítila, že už brzo zemře, krutou a rozmarnou komtesu proklela. Žádala její život za život mladého mlynáře, který byl zmařen její vinou. Mlynářku pak brzo pohřbili a celý kraj napjatě očekával, zda se klenby vyplní.

Nečekali dlouho. Když komtesa jednoho dne vyjela z hradu na vyjížďku a právě míjela osiřelý mlýn, strhla se prudká bouře. Koně se splašili, vůz se převrhl a spadli i s komtesou do mlýnské stoky. Dříve než ji mohli lidé přispěchat na pomoc komtesa utonula. Ještě dlouho si pak lidé to nešťastné místo u mlýna ukazovali. Vítr tam vál i v době, kdy všudy kolem bylo naprosté bezvětří a ani jediný lístek stromu v okolí se nepohnul.